kulturistika proteiny laktosport laktofit sportovní výživa doplňková výživa night protein lecitin gainery výživa pro kulturisty redita redukční dieta

SPONZORUJEME

SPONZORUJEME - Ivan Horáček

PROFIL

Datum narození: 17.5.1948
Bydliště: Hořice
Klub: City Fitness Centrum Hořice
Výška: 177 cm
Váha: mimosoutěžní 94-95 kg, soutěžní 88-90 kg
Stav: rozvedený, dvě dospělé dcery, 3 vnoučata
Vzdělání: gymnázium Nová Paka, dvouletá pedagogická nástavba v Litomyšli
Zaměstnání: Nové zprávy o mně: 1. 2. 2010 jsem ukončil pracovní poměr na internátě SPŠ kamenické a sochařské jako vychovatel z důvodu nadpočetnosti, protože studentů na domově mládeže rok od roku ubývalo a jako vychovatel mající nejblíže do důchodu jsem byl po vzájemné dohodě propuštěn. Vyučování několika hodin tělesné výchovy týdně mně bylo ponecháno. Od 17. 7. 2010 jsem v oficiálním důchodě a moje bílé tričko s orámovaným nápisem "JÁ UŽ NEMUSÍM NIC DĚLAT", mělo při oslavě vstupu do důchodu velký ohlas. Někteří i křičeli "ty hajzle".

Nejlepší výsledky:

1989 - Východočeský krajský přebor - 2.místo (1.závody)
1989 - Cena VŘSR, pohár veteránů v Ostravě - 2.místo
1996-2000 - Mistr ČR veteránů (od roku 1999 v kategorii nad 50 let)
1998 - Mistrovství světa nad 50 let - 6.místo
1998 - MS Spain Sitgest Masters - 6.místo
2000 - MS Dubai SAE Masters - 4.místo
2000 - Mistrovství Čech mužů - 2.místo
2000 - Mistrovství ČR mužů - 3.místo
2000 - Mistrovství světa nad 50 let - 4.místo
2001 - MS Spain Altea Masters - 3.místo
2003 - MS Tenerife Masters - 6.místo
2004 - MS Opava Masters (7.10.2004) - 3.místo
2005 - Mistrovství Evropy nad 50 let - 3.místo
2005 - ME Polsko Bialystok Masters (21.6.2005) - 3.místo
2007 - H.Králové Aminostar Cup - 5. místo
2007 - Čelákovice ESKAP muži do 90kg - 4.místo
2007 - Praha Pražský Pohár muži do 90kg - 3.místo
2007 - Praha Pražský Pohár - masters - 2.místo
2008 - Kunovice MČR masters nad 60 let - 1.místo
2008 - Plzeň MS Masters nad 60let - 2.místo
2008 - ME Maďarsko Budapešť Masters nad 60 let (7.-8.6.2008) - 2.místo
2009 - GP PEPA OPAVA, kat. muži do 90kg (24.10.2009) - 4.místo
2009 - PRAŽSKÝ POHÁR, kat. muži do 90kg (31.10.2009) - 1.místo
2009 - PRAŽSKÝ POHÁR, kat. masters 40 let+ (31.10.2009) - 2.místo
2009 - POHÁR ČELÁKOVIC, kat. muži nad 80kg (8.11.2009) - 3.místo
2009 - POHÁR ČELÁKOVIC, kat. masters 40 let+ (8.11.2009) - 2.místo
2009 - MS POLSKO, kat. masters 60 let+ (14.-15.11.2009) - 2.místo

Kompletní článek z Muscle Fitness včetně tréninkového plánu

Mistrovství světa nad 50 let 2006 (Opava) – 3.místo (Článek z Muscle Fitness 6/2008)

Kdo si pozorně přečetl datum narození, tak nevychází z údivu. Ivan Horáček šedesátníkem ?(!). A pochopitelně nevěří ani svým očím. Muž, který se může bez pocitu trapnosti postavit na pódium s kulturisty dnes již o dvě generace mladšími (dříve jsem psal o generaci), jako by ignoroval nezvratný proces stárnutí. Objevil snad nějaký zázračný elixír mládí? Ne, jeho návod je jednoduchý. Tímto „elixírem“ je pro něho jen a jen poctivý a pravidelný trénink trvající již téměř 40 let a kvalitní výživa, která je oproštěná od všech „módních“ doplňků. Že zásadně nepoužívá anabolické steroidy ani jiné formy dopingu, se úplně bojím napsat, protože už slyším skeptiky, kteří budou tvrdit: „to říká každý“ a „takové výsledky nelze bez steroidů dosáhnout“. Pro všechny, kteří tuto zhoubnou filozofii prosazují, mám jedinou odpověď: věřte, nevěřte, ale dá! Živoucím příkladem je právě tento výjimečný muž a celá jeho sportovní kariéra. A právě jeho životní jubileum se stalo ideální příležitostí zamyslet se nad celou jeho ojedinělou sportovní dráhou a po několika letech pro Muscle a Fitness zrekapitulovat vše, co tento „ctihodný kmet“ (jak by se psalo za časů Vrchlického) dosáhl.

Ivan se poprvé postavil na kulturistické pódium až po 20 letech tréninku (!), v roce 1989 na Východočeském krajském přeboru v Hradci Králové. To byla ta „zlatá osmdesátá léta“, kdy zájem o kulturistiku nejen ze strany diváků, ale i závodníků kulminoval. Tomu odpovídalo i beznadějně vyprodané hlediště královehradeckého divadla a frenetická atmosféra, která zde vládla. Hradec byl tehdy doslova kulturistická „bašta“ reprezentovaná tehdy již dvojnásobným mistrem světa Pavolem Jabloneckým. Jeho přítomnost, byť jako hosta, jistě motivovala závodníky k co nejlepším výkonům, zvláště za mohutné podpory obecenstva a jistě i Ivana. Ten podal na 41letého „začátečníka“ vynikající výkon a skončil v kategorii do 179 cm druhý za ostříleným hradeckým kulturistou Romanem Hrnčířem. Na prknech, které znamenají kulturistický svět, se mu zjevně zalíbilo a hned na podzim , kdy při tradičním Poháru VŘSR (mladší čtenáři se asi zamyslí, co tato zkratka znamená) v Ostravě, se konala první soutěž masters, si druhé místo zopakoval. Doplatil hodně na kulturistickou nezkušenost, sám si vzpomínám, jak jsem mu tehdy vytýkal jeho neupravenou bílou pokožku – a to bylo vlastně moje první přímé setkání s ním.

Ale co tomu vše předcházelo? Jak už jsem se zmínil, téměř 20 let pravidelného tréninku, než se Ivan odvážil postavit na kulturistické pódium. Vždyť začal cvičit hned po vojně v roce 1970, kdy jako čerstvý absolvent dvouleté nástavby střední pedagogické školy nastoupil jako vychovatel na střední zemědělskou školu v Lázních Bělohrad. Ovšem tehdy jeho převažujícím sportem nebyla kulturistika, ale volejbal a lehká atletika. Rozhodující přelom nastal v momentě, kdy se mu dostala do rukou proslulá průkopnická knížka trojice renomovaných autorů: Müller, Filip, Fiala (co jméno, to v kulturistice pojem) „Kulturistika“. A cviky zde nedemonstroval nikdo menší než ing. Juraj Višný. Ovšem trvalo ještě řadu let, než kulturistika u něho převážila a přestala být pro něho pouze doplňkem.

Dalším zlomovým momentem byla změna bydliště – přestěhoval se do Hořic a začal působit jako vedoucí vychovatel na proslulé střední škole kamenické a sochařské. Možná, že si řekl, že chce mít také postavu jako vytesanou z kamene, ale v každém případě zde kulturistika měla již svoji tradici a hlavně dobře fungující oddíl kulturistiky TJ Jiskra Hořice. Jeho předseda Milan Kulhánek brzy rozpoznal Ivanův talent a nedalo mu již příliš práce ho přesvědčit v 41 letech(!) k prvnímu vystoupení právě na Východočeském krajském přeboru, ale to jsme již vlastně na začátku našeho článku...

Následovalo několik let střídavých úspěchů v devadesátých letech v kategoriích mužů, kdy paradoxně dosáhl svého největšího medailového úspěchu až ve věku 52 let v roce 2000 - a to bronzovou medaili na mistrovství ČR v Plzni. Ovšem svojí parketu si našel a fenomén neporazitelnosti si vysloužil až zavedením kategorie veteránů. Od roku 1996 zaznamenal nepřerušovanou šňůru pěti vítězství (od roku 1998 v kategorii veteránů nad 50 let) a jestli dobře počítám, tak jich bylo již celkem osm (a myslím si, že ta „desítka“ na sebe nenechá dlouho čekat). Ovšem po suverénním působení na domácí scéně, kde již nenacházel soupeře, mohl nastat pouze jeden jediný logický krok – a to porozhlédnout se po zahraničí. A tato šance mu byla poprvé dána v roce 1998 a Ivan v padesáti letech poprvé reprezentoval na mistrovství světa juniorů a masters ve španělské Barceloně. A jaké byly jeho dojmy z reprezentační premiéry? Nechme promluvit samotného Ivana: „Tak silnou a vyrovnanou konkurenci osmnácti, oproti mně mezinárodně ostřílených borců, jsem rozhodně nečekal. Když jsem se rozhlédl po nastoupeném startovním poli (soutěžní pravidla IFBB nepřipouštějí nošení brýlí a tak toho Ivan naštěstí moc neviděl), ztuhl mi úsměv na tváři.“ Ale vše dobře dopadlo a Ivan se mohl těšit ze šestého místa. Byl to vůbec úspěšný rok a celá naše reprezentace vyhrála i soutěž národů. A pak se již Ivan na mezinárodním poli jenom zlepšoval. Následovalo 4. místo v roce 2000 a pak již jen vytoužené medaile: dvakrát bronz a to jednak z polského Bialystoku na mistrovství Evropy veteránů v roce 2005 a následující rok v domácím prostředí v Opavě na mistrovství světa. V loňském roce mu nemoc zabránila v účasti na mistrovství světa v Maďarsku, ale o to více se nyní snaží dokázat, že není „na odpis“ a nepatří do „starého železa“. Vždyť kategorie veteránů nad 6o let je velmi lákavá….. a jeho šance se v ní enormně zvyšují.

A to se již dostáváme do žhavé současnosti a povídáme si o ní s Ivanem v jeho kanceláři na střední škole. Ivan ve své vrozené skromnosti nerad přiznává, že v kategorii nad 60 let těžko najde rovnocenné soupeře, kteří by mu cestu k titulu na mistrovství republiky ztížili. I když musel v zimním období i na jaře překonávat několik viróz, je v současnosti v tvrdé a náročné přípravě na mistrovství republiky v Kunovicích. Proto považuje tuto soutěž spíše jako předstupeň dalšího vyššího cíle a tím je mistrovství Evropy opět v Maďarsku. „To bude za 14 dní po mistrovství republiky a moc rád bych opět reprezentoval, ale to záleží na tom, jestli doladím formu po nemocích, které mne dost úporně pronásledovaly. Opravdu by mne mrzelo, kdybych se opět nemohl zúčastnit,“ dodává Ivan a pokračuje: „ovšem ani účasti v mužských kategoriích se nevzdávám. Přece nebudu závodit jednou za rok v kategorii masters, když se již připravuji. Rád se postavím mezi „mladé kluky“, protože to pro mne představuje větší motivaci“. A o tom, že ani v této kategorii není bez šancí, svědčí celá řada finálových, ale i medailových umístění jak na mistrovských, tak na pohárových soutěžích v posledních letech.

Tvrdý a náročný trénink – co to znamená v šedesáti letech? Jak se „stárnoucí“ organismus vyrovnává s tréninkovou dřinou? Na to má Ivan překvapivou odpověď: „ Já ten postupující věk ani nevnímám, používám zátěže, které jsou stejné nebo dokonce vyšší než když jsem se závodní kulturistikou před 20 lety začínal. Je to asi i tím, že tehdy nebyly žádné doplňky výživy, žádný kreatin, žádný tribulus, žádné proteinové koncentráty. V podstatě používám stále stejný objem tréninku jako dřív i stejný počet sérií a v zásadě, když si dám v pondělí těžký trénink prsou, tak jsem schopen tento trénink v pátek zopakovat.“

I váhy, které Ivan v tréninku používá jsou jistě předmětem obdivu i údivu (ale je v naší povaze, že bohužel i předmětem závisti) v jeho domovském City Fitness Centru. Svalstvo nohou je jeho výstavní svalová partie – což je zvláště ve veteránském věku naprostá výjimka – a proto není divu, že při dřepech, pokud se mu „neozvou“ záda, stále zvládne až 200 kg v sériích, po 8 až 10 opakováních. Ale jak skromně přiznává, nejsou to zcela hluboké dřepy. I na legpress si naloží 430 kg v sériích. Jeho specialitou, kterou si přinesl ještě z volejbalu, jsou výskoky s činkou na ramenou. Provést 6 výskoku se stokilovou činkou po tréninku nohou není pro něho žádný problém. (A že to na jeho nohách je také vidět!) Benčpres zvládne se 120 až 130 kg po zhruba 7 opakováních, při vyšších vahách ho již bolí ramena. Na bicepsové zdvihy ve stoji používá až 60 kg činku na 6 až 8 opakování. Řada kulturistů, zvláště těch těžších vah, nepoužívá shyby, protože mají problém se přitáhnout. Ne tak Ivan, pro něho shyby širokým úchopem s 20 až 30kg zátěží jsou „hračkou“ a on zvládne bez problému 10 – 12 opakování s dvacetikilogramovým kotoučem.

„Takže váhy, které používám, rozhodně s postupujícím věkem neklesly, ale co se změnilo, je rychlost, kterou v tréninku používám, prostě dřív jsem byl rychlejší,“ přiznává Ivan, „nyní cvičím pomalu a plynule a vkládám i delší přestávky mezi série.“

S postupujícím věkem se zpomaluje metabolismus a toho si je Ivan dobře vědom: „Dříve jsem přeci jenom dělal nějaké doplňkové aktivity, hrál fotbal a volejbal, a tak jsem si mohl dovolit více sladkostí, dnes je musím omezovat, protože bych nabíral tuk,“ dodává Ivan a pokračuje: „ pokud ovšem hodně snížím sacharidy, dostávám se do hypoglykémie, cítím třes rukou a slabost a musím si vzít alespoň nějakou müsli tyčku. Základ jeho stravy před soutěží je jednoduchý a pochopitelně převažují bílkoviny: maso (hlavně drůbeží), tvaroh a proteinové koncentráty.

Doplňky výživy jsou dnes již v stravovacích programech kulturistů, a to nejenom závodních, ale i těch rekreačních – úplnou samozřejmostí. Pro Ivana to dlouhou dobu samozřejmost vůbec nebyla. Vlastně až do doby, kdy začala letitá a dlouhodobá spolupráce s mlékárnou Promil Nový Bydžov. „Ta začala zhruba před více než 10 lety a do té doby jsem konzumoval pouze přirozené zdroje bílkovin, většinou maso a tvarohy. Není se tedy co divit, že zařazení proteinových koncentrátů řady Laktofit pro mne znamenalo opravdu výkonnostní skok a moje forma se doslova katapultovala o třídu výše,“ těmito slovy hodnotí Ivan spolupráci s firmou, u které je kvalita skloubená s tradicí a pokračuje: „sice byl vzhledem ke změně vlastníka firmy sponzoring na určitou dobu přerušen, ale nyní pokračuje k mé plné spokojenosti. Ostatně proč měnit značku, která se podílí na tolika mých úspěšných výsledcích.“

A co jiné doplňky? V tom Vás asi docela zklamu. Kromě výše zmíněných proteinových koncentrátů užívá pouze kreatin a to v poměrně malých dávkách, tribulus a občas před soutěží větvené aminokyseliny. „Měsíc před soutěží používám karnitin, ale spíše pro klid v duši, než že bych to pociťoval jako nutnost,“ přiznává Ivan. Z jeho opatrného přístupu k suplementaci je patrné, že příliš se spoléhat a sázet na módní, byť účinné přípravky, které slibují zázračné výsledky, je slepou cestičkou a právě na Ivanově příkladu je třeba zdůraznit, že základem všech úspěchů je poctivý přístup k tréninku, trpělivost, disciplína, která se ovšem týká i kvalitního stravování.

Samozřejmě jsme nemohli pominout ani téma současného nepříznivého trendu v počtu závodníků a zájmu o kulturistiku. Právě Ivan, který pracuje celý život s mládeží, tuto situaci vidí doslova zblízka a má k tomu rozhodně co říci. „Oproti situaci před deseti, patnácti lety, kdy jsme měli internátní posilovnu vytíženou od rána do večera, tak dnes si přijdou zacvičit dva, tři kluci denně, a to ještě bez jakéhokoli zájmu o formu závodní kulturistiky,“ konstatuje trochu zklamaně Ivan a pokračuje: „dnes v jejich zájmech převládají počítače a jakákoliv tréninková dřina, disciplina ve stravování a řehole závodní kulturistiky je jim hodně vzdálená.“

Podobná situace je ovšem i v hořickém fit centru – sice o kondiční cvičence není rozhodně nouze, ale žádný Ivanův nástupce není na obzoru. Škoda, že Ivan nemá možnost předávat své bohaté zkušenosti nějakému zanícenému, talentovanému svěřenci, který by byl ochoten kráčet v jeho šlépějích. Ovšem takový je obecný trend a není důvod, proč právě Hořice by měly být výjimkou. Zlatá léta Hořické kulturistiky jsou již nenávratně za námi a můžeme jenom vzpomínat na doby (ne tak vzdálené), kdy právě v Hořicích se téměř každoročně pořádala před přeplněným hledištěm nějaká mistrovská soutěž a hlediště nadšeně aplaudovalo právě domácímu Ivanovi Horáčkovi...

Úspěch je vždycky kombinací celé řady faktorů, které musí spolu ladit. Jedním z těch nejdůležitějších je podpora okolí a těch nejbližších. Ivan si je vědom, že podstatný podíl na jeho úspěších má dlouholetá družka Jana Rolfová, která ho vždy provází na každou jeho soutěž, samozřejmě nezbývá než poděkovat i Romanu Sklenářovi, který Ivanovi vytváří ideální podmínky pro přípravu v jeho fit centru, a firmě Promil Nový Bydžov, jmenovitě panu Stanislavu Jaškovi.

Kulturistika v podání Ivana Horáčka není honba za úspěchem za každou cenu (včetně tolik zatracovaných, ale i pro mnoho kulturistů nezbytných anabolických steroidů), ale obohacení a nezbytná součást jeho života. Chová se jako normální člověk bez jakýchkoliv známek exhibicionismu. Radost mu dělají jeho tři malá vnoučata a nebude dlouho trvat až na něho budou pokřikovat : „dědo, ukaž svaly!“ Vždyť je to pro ně ten nejsvalnatější děda pod sluncem...

MS juniorů a masters 2008 – 2.místo - fotografie

MS juniorů a masters 2008 - Ivan Horáček – 2.místo

Stravovací filozofie

Před závody je jeho jídelniček založen na tvarohu a kuřecím mase. V průměru 2 kostky nebo 3 vaničky tvarohu a kolem 500 gramů kuřecího masa. Dělá to celkem kolem 200 gramů bílkovin a k tomu dávku proteinového koncentrátu. Co se týče sacharidů, tak využívá ovesné vločky, rýži jí málo, místo toho raději celozrnné rohlíky a má rád chleba, tak ho po malých dávkách konzumuje. Pochopitelně hodně využívá zeleninu - rajčata, okurky, papriku,čínské zelí a udělá si z toho salát.

Struktura jídelníčku v předsoutěžní přípravě

Snídaně (7.30): ovesné vločky 30 gramů (drcené) smíchané se Super Proteinem (20 - 30 gramů) s trochou mléka a vody + celozrnný kousek pečiva
Svačina (10.00): tvaroh (vanička) zapíjí kávou nebo čajem
Trénink kolem poledne (11.00 až 13.00)
Po tréninku protein
Oběd (14.30): maso, zelenina
Večeře (18.00): tvaroh
2.večeře (21.00): kuřecí, zelenina

V podstatě střídá tvarohy a kuřecí, dvakrát tvaroh a dvakrát kuřecí. Ke kuřecímu a zelenině si dá kousek celozrnného rohlíku. V mimosoutěžním období se stravuje v podstatě normálně.